Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tihle severoameričané z Buffala jsou mistři v tom, kolik metráků jihoamerického vidláctví jde propašovat do hardcoreu. Albem „From Parts Unknown“ posunuli v tomto směru opět laťku o nějaký ten metr dál. Přímá srážka hardcoreové agrese a zaťatosti s frajerským rock’n’rollovým alko-vagabundismem. I zatím poslední album EVERY TIME I DIE je koktejl, na kterém naleznete jak hutné melodické hymny s heroickými sóly, tak upocené přímočaré rozbušky s punkovým tahem. Thrashové riffovačky s vypjatým řvaným i melodickým vokálem mají tu vlastnost, že málokdy polevují z tlaku a energie, která má infekční charakter.
Agresivní a nekompromisní úvod přímo navazuje na energii minulých alb, postupem času ale dochází i na mnohem melodičtější a rock’n’rollovější polohu EVERY TIME I DIE, která například ve skladě „Decayin‘ With The Boys“ neztrácí nic ze splašeného rytmu, ale je melodičtější, hitovější a houpavější než úvod. Jižanský rock tu jednoznačně infiltroval hardcore až do morku kosti. Jediná skladba, která jakoby pocházela z jiného světa, je „Moor“, první minutu a půl jedoucí jen na děsivě a toporně stylizovanému vokálu Keitha Buckleyho a podivně zefektovaném klavíru. Ani její závěr, ve kterém už hraje celá kapela, však nepřesvědčuje. Jakákoliv snaha o záhadné atmosférično se rozplývá v nic. Tohle EVERY TIME I DIE neumí. Zbytek je ale velkoparádní. Poctivá hardcoreová rubanice a rock’n’rollová jízda v jednom, navíc ve slušivé zvukové flanelce značky Kurt Ballou.
From Parts Unknown (2014) Ex Lives (2012) New Junk Aesthetic (2009) The Big Dirty (2007) Gutter Phenomenon (2005) Hot Damn! (2003) Last Night In Town (2002) The Burial Plot Bidding War (EP) (2000)
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.